Míla Škrabal #18

Posledním loučícím se hráčem je miláček publika Míla Škrabal. Tento matador nastoupil ke svému prvnímu tkání za áčko 9.11.2005. V lednu 2023 ukončil svou 18 let dlouhou kariéru v "A" týmu Baronů vstřelenou brankou ve čtvrtfinále play-off.

Nedávno jsi ohlásil konec kariéry. Co k tomu vedlo?

Vím, že 35 let v hokeji nic neznamená a že se v tomto věku ještě do hokejového "důchodu" nechodí a nemusí se jednat pouze o hokej na nejvyšší úrovni, ale i v našem týmu v krajské soutěži vždycky byli (Dušan, Pecka, Johny, Pavel F.), jsou a budou kluci, kteří budou hrát i po 40, bude se jim dařit, předávat zkušenosti, dávat góly a budou stíhat klukům o generaci mladším, zkrátka budou platný pro tým, ale já jsem na sobě posledních pár sezon začal cítit, že už toho tolik nenabídnu.

Budeš se dál nějakým způsobem věnovat hokeji?

Rád bych se přesunul o několik dveří vedle, a to do kabiny přípravky, kde se na své místo posadí i můj syn Ondra. Doufám, že ho hokej bude bavit stejně jako mě a já s ním budu moct projít alespoň podobnou cestu hokejovým životem jako byla ta moje, kde jsem měl možnost poznat skvělé kamarády, spoustu zábavy na cestách a zážitků, o kterých budu vyprávět do konce života.

A protože mě bude zajímat jak se dál bude dařit klukům v Áčku, rád bych byl nápomocen v průběhu sezóny v kabině mužů, i třeba na vrátkách v průběhu utkání :)

Jak dlouho jsi o konci kariéry přemýšlel?

Jak už jsem říkal, posledních pár sezon už to nebylo výkonnostně podle představ, soutěž je velice kvalitní, náročná na čas (hraje se dvakrát týdně) a hlavně rychlá, nestíhal jsem. Rovněž složení kabiny prošlo velkou změnou, během jednoho roku skončilo hodně mých vrstevníků a spoluhráčů, se kterými jsem hrál i přes 25 let. Všechny tyto aspekty hrály hlavní roly v tom, že jsem loni na konci sezony v Novém Bydžově oznámil konec.

Otcem jsi relativně čerstvě. Jakou roli to hrálo v rozhodování o konci kariéry?

Já věděl, že jednou povedu potomka ke sportu, a když se narodil kluk, bylo vše jasné :). Aktivně hrát a zároveň se věnovat trénování je v době, kdy se z hokeje pomalu stává celoroční sport, náročné a obdivuji toho, kdo to zvládá oboje naplno.

Povedeš syna taky k hokeji?

Ano, určitě :)

Na jaký výsledek ze svojí hráčské kariéry jsi nejvíc pyšný?

Když pominu ryze sportovní část věci, tak jsem pyšný, možná spíš lépe řečeno hrdý na to, že jsem u něčeho s maximální pravidelností a účastí dokázal vydržet tak dlouho. Člověku se občas nechtělo v neděli odpoledne ve 14:00 cestovat autobusem do 70km vzdálené Nové Paky nebo Vrchlabí, když ostatní teprve na gauči trávili oběd nebo šli na procházku podzimním parkem, ale věděl, že je součástí něčeho velkého a skvělého, a že někam patří, nebo naopak bude někde chybět, a stejně nakonec odjel.

A co se týče sportovního výsledku? Asi jakákoli aktivní účast v playoff, ať už se jednalo o zápasy o udržení nebo o postup, vždycky bylo hrozně fajn být s klukama na ledě a bojovat. A když se zápas povedl, ten pocit byl vždy skvělý.

Na který okamžik (zápas, sezóna, gól) vzpomínáš nejradši?

Těch momentů bylo opravdu hodně v mládežnických kategoriích se mi dařilo, kanadských bodů bylo spousta, ve starších žácích jsme pouze o jednu prohru skončili druzí za Hradcem Králové, měli jsme skvělou partu kluků, ale i rodičů, bez kterých by to nešlo. A výsledky, i s velkou konkurencí ostatních klubů, byly víc než dobrý. Vše se pak láme s prvním startem za Áčko v Jaroměři v 16 letech, tedy sezona 2004-2005 - ve stejné sezoně i první gól v Hronově. A pak pocit, že sedím v jedné kabině s chlapama, na které jsem se chodil do té doby pouze dívat a fandil jim, a doufal, že si s nimi také jednou zahraju, a najednou to tu bylo, nikdy nezapomenu. Ano, každý chtěl být Jágr, Hašek, Šlégr, hrát za Pardubice, Vsetín,

Kladno či dokonce nároďák, ale když malinko slevil ze svých nároků, tak zjistil že i v jednom z nejmenších měst, kde se hraje krajská soutěž, se dá zažit spoustu krásných hokejových momentů.

Mílo, ať se daří a díky!