Lukáš Žid #23

Před domácím utkáním s Bydžovem jsme se rozloučili se třemi hráči, kteří se rozhodli ukončit svou hráčskou kariéru. Jedním z nich byl Lukáš Žid a jak jsme slíbili, přinášíme exkluzivní rozhovor s každým z nich. 

Nedávno jsi ohlásil konec kariéry. Co k tomu vedlo?

Pro konec kariéry jsem se rozhodl z více důvodů. Jednak to byl zdravotní stav, kdy jsem po zranění z fotbalu nemohl hrát celou loňskou sezónu. Za druhé velké pracovní vytížení a za třetí péče o syna, která je pro nás dost náročná a důležitá. Kterou řadím z těch tří důvodů na první místo.

Budeš se dál nějakým způsobem věnovat hokeji?

Hokeji se prozatím věnovat nehodlám, uvidíme co časem.

Jak dlouho jsi o konci kariéry přemýšlel?

O konci jsem přemýšlel dlouho, přece jen to člověk dělá celý život. Vyrostl jsem v kabině, mezi partou lidí, se kterou to 5 měsíců každého roku táhnete. To mi na tom bude chybět. Ale zmíněné problémy mi daly signál, že je lepší skončit, než se tomu věnovat jen na 50%. Přece jen je ta úroveň jinde už.

Máš dvouletého syna. Jakou roli to hrálo v rozhodování o konci kariéry?

Jak píšu výše, hraje to tu nejpodstatnější roli, ani ne tak roli otce, tím je skoro každý, ale můj syn potřebuje péči, na kterou nestačí jen máma.

Povedeš syna taky k hokeji?

Rád bych, aby tomu tak bylo. Ukáže čas, zda to bude možné. Minimálně na brusle bych ho letos chtěl už zkusit. Třeba se mu to zalíbí a bude ho to bavit.

Na jaký výsledek ze svojí hráčské kariéry jsi nejvíc pyšný?

Popravdě, moc úspěchů nepamatuji spíš takové dílčí vzpomínky, z nějakých jednotlivých zápasu. Nějaké dlouhodobé tažení za titulem moc nemám. Budu vždy vzpomínat na skvělou partu, byli jsme rodina, ať už to bylo za mého působení v Opočně nebo Semechnicích. To jsou prostě ty sezóny, na který člověk rád vzpomíná. Kdy ses těšil na každý trénink, zápas, i když se prohrálo.

Na který okamžik (zápas, sezóna, gól) vzpomínáš nejradši?

První start za muže, mám to před očima a budu mít celý život. Hned jsem dal gól, jakožto student jsem byl zproštěn koupit basu do kabiny. Potom můj první a jediný hattrick v chlapech za Semechnice. A gól za Opočno, doma pod širým nebem proti svým Semechnicím. Na první zapas si vzpomínám Češtice - Opočno 2:8 (hráno v Třebechovicích), zvyšoval jsem na 2:0 v první třetině po samostatném úniku a mazáckým blafákem. Ještě vzpomínám, kdy jsem mohl nastoupit s tátou v jednom týmu oficiálně, bylo to v Novém Bydžově za Semechnice.

Díky, Žiďáku!